Věra Popelková KratochvílováUložen hluboko v centru našeho těla, psoas ovlivňuje každý aspekt našeho života, od fyzické pohody až po to kým se cítíme a jaký vztah ke světu máme. Psoas je most spojující trup s nohama a je rozhodujícím prvkem pro vyvážené srovnání těla (udržení vnitřní linie), správnou rotaci kloubů a plný rozsah pohybu našich svalů. Při cvičení hraje psoas důležitou roli při každém cviku. Při ohybech vzad, uvolněný psoas, umožňuje protáhnout přední stranu stehen a noze pohyb nezávislý na kyčli. Ve vzpřímených pozicích a ohybech vpřed nemůžou stehna plně vně rotovat, pokud se psoas neuvolní. Všechny cvičební pozice jsou vylepšeny spíše uvolněním psoasu než jeho stažením. Ať už trpíme na bolest zad, úzkostí, napětím v koleni nebo vyčerpáním, je zde velká šance, že stažený sval psoasu by mohl přispívat k našemu utrpení. Seznámení se s tímto hluboce uloženým svalem může být napoprvé pokořující událostí. Mohli bychom zjistit, že jsme dělali mnoho poloh tím, že jste stahovali střed, namísto toho abychom spoléhali na kostru jako podporu a dovolili periferním svalům organizovat posílený avšak uvolněný a prostorný střed. Navíc pokud vytrváme, práce psoasu může přinést nový pohled na naše nitro, otevřenost a stabilitu do cvičení. Ačkoliv psoas nemusí být tak snadno dosažitelný smysly jako např. biceps nebo stehenní svaly, získání povědomí o tomto zásadním svalu může velikým způsobem vylepšit fyzické a emoční zdraví.
Spolu s vylepšením strukturální stability, získání uvědomění o psoasu může na světlo vynést obavy dlouho uzamčené v těle jako nevědomé fyzické napětí. Ve stresových situacích nás psoas může zkroutit v ochrannou kouli nebo ohnout tak, aby se připravila mohutná záda a svaly nohou k výskoku a obraně. Protože psoas je důvěrně zapojen do tak základních fyzických a emočních reakcí, dlouhodobě stažený nepřetržitě dává na vědomí vnitřnímu tělu, že jsme v nebezpečí. Časem psoas vyčerpá nadledvinky a ochudí imunitní systém. Tak jak si postupně uvědomujeme psoas, učíme se přistupovat ke světu bez těchto dlouhodobých napětí a tím se otevírá cesta k více citlivému naladění na signály o bezpečí a hrozbách a tak můžeme dosáhnout nalezení pocitu vnitřního míru a pokoje.
Přemýšlejme o pánvi jako o základně vyvážené kosterní struktury. Aby pánev mohla vykonávat tuto stabilizující základnu, musí působit spíše jako součást trupu než součást nohou. Mnoho lidí si omylem myslí o svých nohou, že začínají v bocích, snad proto, že tak mnoho svalů nohou je upnuto k pánvi. Ale kosterně a strukturálně nohy začínají v kyčelním kloubu. Pokud se vaše pánev nahne dopředu, dozadu nebo ze strany na stranu, pokaždé, když pohnete nohama, nejsou to jen kosti, které nesou a přenášejí váhu. V té chvíli je povolán k práci psoas, aby pomohl ochránit páteř stabilizací kostry. Protože psoas se může stahovat a uvolňovat nezávisle na kloubních vazech, může kompenzovat strukturální nerovnováhu různými způsoby. Ale pokud neustále stahujeme psoas, abychom vyrovnali nestabilitu, sval se nakonec začne zkracovat a ztrácet pružnost.
Zkrácení psoasu vede ke spoustě nedobrých stavů. Nevyhnutelně se i ostatní svalové skupiny zapojí do vyrovnání ztráty strukturální jednoty těla. Pánevní dutina se nahne dopředu a tak se zkrátí vzdálenost mezi horní hranou pánevní lopaty (krist iliaca) a nohou. Následkem toho je stehenní kost vtlačena do kyčelní jamky. Aby se vyrovnalo toto stlačení, stehenní svaly začnou mohutnět. A protože nemůže probíhat plná rotace v kyčelním kloubu, většinu rotačního momentu přebírají kolenní klouby a bederní páteř – recept na poranění kolen a beder. Pokud při cvičení cítíte napětí v kolenou nebo spodní části páteře, zejména při sedech a pozicích ve stoje, tak se vám možná vaše tělo snaží říci, že potřebujete protáhnout psoas.
Navíc k těmto strukturálním problémům, zkrácení psoasu omezuje prostor v kyčlích a břišní dutině. Stlačuje orgány, tlačí na nervy, překáží pohybu kapalin a zhoršuje brániční dýchání. Omezením vašich možnosti v pohybu a stlačením vašeho středu nakonec zkrácený psoas zmenší jak životní sílu tak napojení na procítění kostry, svalů a emoční duše.
Ztráta spojení s centrem se může přihodit rozličnými způsoby. Můžete se například narodit s nesrovnalostmi vnitřní stavby těla, které nakonec vedou k tomu, že začnete využívat psoas k vyrovnání těchto nesrovnalostí. Všechny možné tělesné úrazy mohou též ohrozit nejvýhodněji a zdravě pracující psoas: poranění kyčlí a páteře, chirurgické operace, zlomené kosti a poranění kloubů nohou a dokonce i natržení vazu z přehnaného protahování. Nezáleží na zdroji, zranění má za následek svalovou nesrovnalost a v důsledku to vede k nadměrnému vývinu svalu a dlouhotrvajícímu svalovému napětí. To vše přispívá k nestabilitě stavby těla, která ovlivňuje psoas.
Naše životní prostředí navíc často nepřispívá k správnému užívání psoasu. Od sedaček automobilů přes stahující oblečení, od židlí po obuv. Věci které pokřivují držení těla – vymoženosti moderního života omezující naše přirozené pohybové vzorce. Počátky dlouhodobě napnutého psoasu můžeme ve skutečnosti nalézt už při prvních dětských krocích. Botičky dětí omezují dětskou nohu, znemožní pohyb kostí nebo omezují volnost kotníků a to v důsledku může změnit kosterní rovnováhu dítěte a potlačit životaschopnost psoasu. I ostatní vymoženosti moderní výchovy můžou napomoci k této sporné záležitosti. Mohou to být tuhé plastové dětské nosiče, omezující přirozenou ochranu od matčina těla. Dětské ohrádky omezují přirozené lezení dítěte, tak potřebné pro nervosvalový a kosterní vývoj. Chodítka dávají dítěti falešný pocit stability, který jej povzbuzuje k stání a chození, ještě před tím než jsou svaly a kosti plně vytvořeny a připraveny nést zátěž. Vývoj ve „spěchu“ tímto způsobem učí dítě spoléhat se na psoas, spíše než kostru.
Citové poranění nebo déletrvající nedostatek citové podpory může též vést k dlouhodobě staženému psoasu a tak ke ztrátě povědomí o vnitřním těle. Pokud je spuštěna obranná odezva na stresové situace a stane se tak trvalým stavem, vede to nakonec ke ztrátě spojení s vnitřním světem. Například jedna mladá slečna z našeho kursu si neustále připomínala matčina slova: „Dívej se kam směřuješ, mladá paní.“ Neustále od své matky dostávala zprávu, že nemůže důvěřovat svému vlastnímu tělu, a to jí nakonec vedlo k dlouhotrvající úzkosti. Uvědomovala si, že doslova sledovala každý svůj krok, nutíce tak vlastní kostru se zprohýbat pod vahou pokleslé hlavy.
Pokud se budete vědomě učit uvolnit psoas, může to napomoci rozdmýchat životní energie znovu-napojením na vnitřní signály těla a pudovou tělesnou moudrost. Uvolnění psoasu povzbudí tento děj tím, že umožní spolehnout se na stabilitu kosterního uspořádání namísto toho, abyste se drželi napřímeni úsilím svalstva. Procítění kostí podepírajících váhu těla se přenese do fyzické a citové oblasti pocitem „stání na vlastních nohou.“ Se správně pracujícím psoasem, kosti nesou váhu, svaly hýbou kostmi a klouby propojují jemné tělesné energie. Energie plyne skrze klouby a tak nabízí pocit spojitosti (jednoty), tak jako vlákno plyne skrze perlový náhrdelník a tak přeměňuje jednotlivé perly v něco více než jen souhrn perel. Psoas nás vedením energie „uzemňuje“ právě asi tak, jako uzemňovací vodič chrání spotřebiče před výboji a odstraňuje šumy v rozhlasovém přijímači. Uvolněný a uzemněný, páteř se může probudit.
Jakmile se naučíme procítit psoas, můžeme používat tuto znalost ve cvičebních hodinách a každodenním životě. Udržení psoasu uvolněného během cvičení znamená osvobození pozornosti, která byla předtím směřována k staženému středu. Můžeme tak jasněji procítit jemnou rovnováhu působení mezi jednotlivými svalovými skupinami. Osvobození středu přináší pocit uvolnění a klidu, který se vlije do všech činností. T.S Eliot ve své básni „Burn Norton“ napsal verš popisující vnitřní rovnováhu a mír, které můžeme najít v případě správně pracujícího psoasu: „klidný bod v měnícím se světě.“
